Attis An Wai-Wad Pharaon Hound

 Ahoj všichni!Tak mám  za sebou mou historicky druhou výstavu v mé startující kariéře,konající se v hlavním městě Slovenska-Bratislavě.Na celé výpravě bylo jednoznačně největším problémem ranní vstávání.Myslím si,že jako každý pes,jakož to velitel smečky,potřebuji i já jemné zacházení,což jednoznačně znamená i jemné probuzení,ale to,,jak mě probudili dneska mí páníčci s tímto způsobem nemělo vůbec nic společného!Když už jsem byl tedy opravdu neslušným způsobem vyhoštěn ze svého  pelíšku vydali jsme se my tři(já,páníček a holčička) na tří hodinovou cestu do Bratislavy.Dnes probíhá speciální výstava chrtů na dostihové dráze na Petrželce,atak jsme tam i my zamířili.Nejdříve jsme se zajeli přivítat s mamkou Jitkou a ostatními faraonářkami, parkující své karavany naproti dráze.Poté,co jsme rozbili tábor kolem našeho výstavního kruhu,mě holčička šla ještě chvilku trénovat do kruhu a pak už to začalo.Nakonec nebylo kam spěchat,protože faraoni jdou až jako předposlední,atak času bylo až až.Když už na nás konečně přišla řada,poslouchal jsem a dělal,co mi holčička řekla,ale nakonec to na výhru bohužel nestačilo.Každý říká,že jsem hrozně hubený a že mám víc jíst atd.,ale já vím svý,a to,že sežeru na co přijduMě to ale nemrzelo,protože jsem se aspoň seznámil se svojí nevlastní ségrou Ebony.Ubytování máme ve Zlatých pískách,kde pro sebe mám,teda máme celý bungalov.Hned jak jsem vešel bylo jasné,že mi to bude vyhovat a okamžitě jsem si zabral dolní postel palandy,která ležela rovnou na zemi,takže jsem ani nemusel nikam skákat.Večer jsme ještě jeli navštívit Jitku a spol. pod "Most",kam se z Petrželky přesunuly. Ještě jsme se stavili něco nakoupit,ale páníčkovi jaksi nedošlo,že v autě zůstáváme a omylem nás zamknul.To nám došlo až poté,co si holčička poposedla a auto začalo houkat. Páníček nechal telefon v autě, a tak jsme si tam hezkých 20 minut zahoukaliDalší den bylo zase vstávání vražedně brzo. Už v 7!Do Incheby Expo Bratislava jsme dorazili na poslední chvíli.Dnes jsou Faraoni na programu uprostřed,takže by to čekání nemělo být tak dlouhé.Jsem zapsán do třídy otevřené,kde nemám žádnou konkurenci a v kruhu jsem tak obhájil titul CAC. Hned,jak jsem odvystavoval,mě vzal páníček ještě s Bekynkou běhat do maďarské Rábi,abych si zaběhal na motorového zajíce.Pak jsem mrtvý padl do své postele,o kterou se,ač nerad,musím dělit s holčičkou.A je tu neděle,nebo také poslední den výstavy. Pro změnu jsem opět ve třídě nahlášen sám,a tak se není čemu divit,že jsem opět dostal titul CAC. Pak už jsme se jen rozloučili,přetáhli fotky a vyrazili směr Mnichovice.